Putin a Hitler v euroatlantickém politickém folkloru

Srovnávání Vladimíra Putina s Adolfem Hitlerem se stalo módou posledních měsíců. Píše o nich Forbes, mudrují o nich bývalí ministři. Liberec vyvěšuje na radnici Putinovy portréty. Internet přetéká nepěknými oknírkovanými obrázky. Na Ukrajině dokonce vznikla pro ruského prezidenta nelibozvučná přezdívka „Putler“. Svědčí to vše v lepším případě o pokřivené logice samozvaných obránců demokracie na obou stranách Atlantiku, v horším o nestydatém politickém marketingu.

Ne, že by mezi Putinem a Hitlerem neexistovaly paralely. Hitler obsadil Porýní v roce 1936. Byť poněkud násilně, můžeme tento krok srovnat s ruskou intervencí v Severní Osetii (2008). Hitlerovým parádním kouskem ovšem bylo připojení Rakouska v březnu 1938 a obsazení československého pohraničí po podepsání mnichovské dohody v říjnu 1938. Kombinace anšlusu Rakouska a záboru Sudet má řadu společných rysů s obsazením Krymu – včetně nadšených místních obyvatel vítajících s euforií připojení k říši.

Představme si však nyní s trochou fantazie, že by se po ukončení rakouské a československé anabáze Hitler prohlásil slavným sjednotitelem Německa a věnoval se dále jen řízení země. Nezahájil by válku proti Polsku a nevtáhl do války světové další evropské země. Nenapadl by Sovětský svaz. Nezrealizoval by Křišťálovou noc (listopad 1938) a většinu německých Židů by s jejich souhlasem odsunul do Palestiny. Tento fantazií stvořený Hitler by se snad mohl srovnávat s Putinem.

Troufám si říci, že kdyby za takovým Hitlerem nezůstaly miliony mrtvol a holocaust, dožil by se stáří jako uznávaný evropský politik a velké Německo by možná v druhé polovině dvacátého století vládlo světu namísto USA. Ani obsazení Rakouska, ani diktátorská vláda jedné strany, ani Norimberské zákony totiž nepřiměly evropské velmoci k zablokování Hitlera. Ba všichni s ním jednali v Mnichově jako s váženým partnerem. V anglosaských zemích měl dlouho nezanedbatelnou řadu obdivovatelů a to nemluvím o tom, jak ho hýčkali američtí bankéři.

Na Putina však nelze nahlížet (byť s řadou zjednodušení) jako na Hitlera z října 1938, protože v našich myslích je trvale pod pojmem Hitler uložen temný darebák a zločinec z roku 1945. Proto je přirovnání Putina k Hitlerovi jen špinavý mediální trik. Ano, Putina lze odsuzovat za jeho roli v druhé čečenské válce, ve které přišlo o život několik desítek (možná až stovek) tisíc civilistů. Jenže. Druhou čečenskou válku (1999 – 2000) nezačalo Rusko, ale Čečenci přepadem ruského Dagestánu. A v době jejího začátku nebyl Putin mocným presidentem Rosiji, ale jen čerstvým předsedou vlády (od srpna 1999). Zastupujícím prezidentem se stal po abdikaci Jelcina v prosinci 1999, řádným prezidentem pak v březnu 2000.

Putinova zodpovědnost za Čečnu je přesto nezpochybnitelná. Ale to nám v Evropě a v USA až do letošního února jaksi nevadilo. Putin se stal Hitlerem až když se to našim politikům a jejich mediálním loutkám hodilo do krámu. Ať žije demokracie. Ať žije Evropská unie.