Lidem, kteří ve velkém nakupují je třeba sebrat volební právo
Miroslav Macek
Názor na Miroslava Macka jsem si udělal už v bouřlivých devadesátkách a nemám důvod ho měnit ani po jeho posledním intelektuálním vzepětí. Bohužel takových myslitelů jako je MM se v českém mediálním prostoru pohybuje daleko víc. Zneuctívat příslušníky komunity, ve které jsem se narodil a vyrostl se zdá být u nich jakousi novodobou psychickou poruchou, která – snad – má kořeny v teenagerském odmítání rodičovské autority. Poruše podléhají častěji osoby z levé části politického spektra, ale jak je vidět ani ti napravo nejsou imunní.
Nejosvědčenější způsob zneuctění českého původu je obvinění ze strachy a vyvolávání paniky. Pak teprve přichází na řadu silnější kalibry jako politická nesvéprávnost (proto protektorát) a případně obecná imbecilita. V méně pomstychtivém modu se těmito vlastnostmi korunuje jen určitá část společnosti, větší frajeři pak vztahují svá obvinění na národ jako celek. Obviňování ze strachu vyjádřené dosti často netisknutelnou formou je přitom specificky české vycházející z celé historie našeho národa, který skutečně volil mnohdy v dějinách raději pružné přizpůsobení se nežli zánik.
Varovný strach a obavy z budoucnosti a s tím spojené nutkání k panickému chování je však něco, za co není potřeba se stydět. Mechanismy usilující o omezení škod a případně odvracející zánik těla nebo komunity jsou nám vrozené, tak jako vyplavování adrenalinu do krevního řečiště nebo primární ochrana vlastní rodiny. V našem organismu a v naší mysli těmto hnutím ale čelí jiná, která se shora jmenované snaží kriticky zhodnotit a racionálně regulovat. Teprve výsledný projev člověka po zapojení všech mentálních pák může objektivně vypovídat o jeho kvalitách.
Jako příklad možno uvést kritizované nakupování trvanlivých potravin. Nakupování samo o sobě je, nemohu si pomoci, aktem zcela racionálním a lidé ho realizují v reakci na předpokládané omezení vycházení v případě epidemie nemoci Covid-19. Ti, kteří budou mít zásoby trvanlivých potravin budou moci sedět doma a omezit riziko nákazy nejen pro pro sebe, ale i pro všechny ostatní. Upřímně řečeno v případě skutečné epidemie, kdy nebudou nemocnice stačit, je to jedna z mála účinných metod obrany. Potud je tedy nakupování racionální a ekvivalentní tomu, že si do zimy vezmeme teplý kabát, abychom se nenachladili. Obchody zůstávají plné jiných potravin a hladem nikdo netrpí.
Jiným případem by bylo opatřování si čehosi potřebného k přežití násilím a na úkor jiných příslušníků komunity. Například rabování obchodů s potravinami či vymáhání roušek v lékárnách. Ta komunita je hodná kritiky, ve které takové jevy převáží. To se v Čechách a na Moravě prokazatelně neděje. Tudíž český národ může být hrdý na to, že své návaly paniky a omezené sebekontroly zvládá. Ano, i v naší historii existují případy, které nelze si dát za rámeček (chování některých k Němcům těsně po skončení okupace), nejsou to však díkybohu jevy typické (viz například chování Čechů v srpnu 1968).
Lidé odvážní, riziko milující a potraviny nenakupující jsou nezastupitelní v podnikání (ale ještě ve středověku tomu tak nebylo), protože kapitalistická ekonomika má osvědčené mechanismy jak s takovými jedinci nakládat. V případě úspěchu je zahrne bohatstvím, v případě (mnohem častějším) neúspěchu je nechá v pohodě zbankrotovat. Stabilní komunita, kterou je řídit v mírových časech však takové mechanismy nemá a riskující osoby jí mohou pěkně přitížit. Už jenom proto, že odvaha a záliba v riziku se často pojí s egoismem a touhou po moci. Odvážní soudruzi Mao a Stalin nám mávají z každé druhé stránky dějin dvacátého století. Ale není třeba chodit tak daleko. Naše historie v posledních třiceti letech by možná byla méně frustrující, kdyby se k veslu ekonomické transformace nedostal odvážný Václav Klaus.
Ti co mají strach a snaží se přicházejícím návalům paniky naslouchat a zároveň je ovládat jsou páteří stabilní společnosti. Jistě by rádi aby nebezpečí koronavirové pandemie rychle pominulo, když už se nezastavilo na obraných liniích českých hvozdů. Ale dokud tady bude, byli by nezodpovědní vůči svým rodinám, kdyby se je nesnažili před nebezpečím ochránit. V rámci možností a slušného chování. Jsem přesvědčen, že v případě skutečné potravinové nouze, budou to právě tito lidé, kteří ukázněně a s pochopením akceptují, že stát přistoupí k nějakému typu regulace. Na rozdíl od odvážných podnikatelů, příznivců to volného trhu, kteří už začali se šroubování cen roušek a respirátorů. Co na to Miroslav Macek?