Ministr zdravotnictví spáchal hrozný čin, shodují se média a politici na základě fotografií reportérů Blesku. Předseda vlády okamžitě ministra odvolává. Děj se vůle bulváru. Musí odejít člověk, který měl šanci v čele ministerstva zvládnout katastrofickou epidemii, která řádí v naší zemi. Klasický příklad marketingové demokracie, která už nějakou dobu ničí náš stát. Někdo kdo má v ruce mocenské páky a komu Prymula pil krev poslal reportéry Blesku na Vyšehrad a spustil kampaň na jejímž základě byl údajně “z vůle lidu” ministr odvolán.
Andrej Babiš musí být skutečně už hodně v úzkých, když se uvolil hrát v této frašce druhou hlavní roli. Z postupně se vynořujících obrysů skutečné události totiž vyplývá, že Roman Prymula nenavštívil otevřenou (tajně a proti nařízením) restauraci, ale byl účastníkem schůzky konané v prostorách restaurace uzavřené. Dejme slovo Janu Schneiderovi (zde):
“Restaurace, kde se konalo pracovní setkání ministra Prymuly s dalšími osobami, jejichž počet zřejmě nepřesáhl pět, nebyla veřejnosti přístupná. Zúčastnění museli tedy být soukromými hosty provozovatele. Takové pracovní setkání se mohlo konat kdekoliv na úřadě – proč zúčastnění volili tento soukromý prostor, to vědí oni sami. Jestli chtěli uskutečnit schůzku diskrétně, evidentně se jim to nepovedlo. Nicméně je zřejmé, že smysl vládního nařízení byl dodržen, protože se v restauraci nemohla veřejnost setkávat a byla tak omezena možnost nákazy.”
Přes všechna osočování platí i to co řekl ministr v pátek na své tiskové konferenci. Měl skutečně schůzku v prostorách Vyšehradské kapituly, neboť dům, ve kterém je předmětná restaurace provozována ji patří. Navíc se už ozval i Pražský magistrát, který chce zakázané provozování restauratérských služeb prověřit. Brzy (ale ne dost brzy) se tudíž dovíme úřední verdikt. Který těžko může znít jinak, než nevinen. V opačném případě by musel magistrát majiteli napařit pokutu. Majitel by se odvolal a soud by s velkou pravděpodobností rozhodl v jeho prospěch.
Až do doby, než bude status restaurace definitivně objasněn, mělo být na Romana Prymulu nahlíženo jako na nevinného (stejně jako na Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo). Ale není, ministr, který káže vodu musí být odvolán. Tragédie prostě musí proběhnout podle scénáře – celá. Čeho se tedy diváci dočkají v dalším jednání?
Prezident odvolá Romana Prymulu z funkce ministra. A to v době kdy už jak on, tak i předseda vlády budou prokazatelně vědět, že Prymulovo obvinění je přinejmenším pochybné, ne-li zcela liché (viz například zde).
Prezident na návrh předsedy vlády jmenuje do funkce ministra zdravotnictví MUDr Jana Blatného PhD. Nepochybně špičkového odborníka, bohužel ale v oblasti trochu odtažité – v dětské hematologii. Ministerstvo bude řídit člověk řadící se k těm osobám s titulem MUDr, jejichž nekvalifikované názory vláda programově odmítá. Proč špičkový chirurg problematice epidemie nerozumí a špičkový hematolog ano?
V České republice bude dále mohutnět druhé koronavirové tsunami. Zatímco dnes se projevuje jen virtuálně, protože za co jiné můžeme považovat odtažitá čísla o nově nakažených, za pár týdnů nemocnice nebudou stačit davům nových pacientů. Za dalších pár týdnů nebudou márnice stačit těm, kteří přes veškerou snahu lékařů chorobě podlehli. To vše se stane i přes veškeré nasazení nového ministra.
Kladivo reálných důsledků epidemie nám začne bušit do hlavy v době kdy aféra Prymula by měla být jen kuriózní historkou z českého politického dvora a pan bývalý ministr bude (jistě na doporučení premiéra) trávit dovolenou nejspíš na Krétě.
A pak si někdo – nejspíš nějaký bulvár – vzpomene, že vlastně všechno způsobil předseda vlády tím, že ukvapeně odvolal zkušeného odborníka a známého koronabijce. Mezitím dorazí informace o Prymulově nevině. A našim úžasným politikům nezbude nic než opět otočit a tentokrát shodit svou vinu na Babiše, tak jako ji dnes svalují na Prymulu. Jako prémie se s tím sveze i nemilovaný prezident, který jmenování mohl ale nezabránil. A davy budou opět šílet a požadovat svou hlavu. Možná i někdo založí u Strakovky pietní místo.
Tak mě napadá: co na tohle vše říká Mikuláš Minář?